|
1. OBVODOVÉ STĚNY
Stávající obvodové zdivo je třeba prohlédnout a vyspravit. Mnohdy se provádí nadezdívky kvůli potřebné světlé výšce ve vznikajícím obytném podkroví. Obvodové zdivo musí splňovat tepelně izolační parametry stanovené technickou normou.
Nejpoužívanějším materiálem jsou již po staletí cihly (nověji keramické tvárnice). Z biologického hlediska je cihla vysoce hodnotný přírodní produkt (pálená hlína), splňuje protihlukové a protipožární normy, odolává vlhkosti a povětrnostním vlivům. Dalším materiálem je pórobeton; jeho předností je lehkost, snadná manipulace a tepelná izolace. Na rozdíl od cihly má poněkud nižší protihlukové izolační a akumulační vlastnosti. Formátově velké tvárnice z keramiky, lehčeného betonu, pemzy a keramzitu jsou díky své lehkosti a optimální tepelné izolaci dalším velice vhodným stavebním materiálem.
Pro rychlou výstavbu je v oblibě také provádění podkroví ze dřeva. Tyto dřevostavby jsou ekologické, zdravotně nezávadné a mají výborné tepelně izolační vlastnosti. Jejich další nespornou výhodou je suchá montáž, montáž lze provádět i v zimě.
Při vyzdívce otvorů u nových obvodových zdí se osazují železobetonové, popř. keramické překlady a pro odstranění tepelných mostů se vkládá izolace - polystyrén.
Proti vybočení zdi a k zabránění nestejnoměrnému sedání zdiva se provádí ztužující pásy (tzv. věnce). Provádí se ze železobetonu, a to v obvodových, středních, schodišťových a ve všech vnitřních příčných zdech od tloušťky 250 mm. U dřevěných stropů se ztužující pásy umísťují těsně pod stropnicemi. U železobetonových stropů se věnce kladou do výšky stropní konstrukce. Ve vnějších zdech musí být železobetonový věnec izolován proti promrzání.
U starých budov se někdy ve zdech objevují širší svislé nebo šikmé trhliny. V tom případě je nutné objekt stáhnout pomocí tzv. kleští. Jako kleště se nejčastěji používá plochá nebo kruhová ocel. Osazují se do obvodových zdí, popř. se mohou připevnit na stropní trámy nebo válcované nosníky, které pak působí jako táhlo kleští. Trhliny nesmíme přehlédnout, především věnujme zvláštní pozornost trhlinám v obvodovém zdivu.
Sekání drážek a prostupů v nosném zdivu se má omezit na nejmenší míru. Ve zdivu tloušťky do 250 mm se nemají sekat drážky vodorovné ani šikmé, a svislé jen do hloubky 30 mm. Vybourávání otvorů a veškerého zdiva je nutné provádět se zvýšenou opatrností a po konzultaci s odborníkem. Je nutné dodržovat všechny prováděcí postupy včetně bezpečnosti práce.
2. VYZTUŽENÍ STÁVAJÍCÍ KONSTRUKCE STROPU
Stropní konstrukce musí vyhovovat náročným požadavkům. Musí být únosná, tzn. musí přenášet nahodilé a užitné zatížení podlaží do podporujících svislých nosných konstrukcí. Má být odolná proti ohni a měla by dobře zvukově i tepelně izolovat. Nesplňuje-li tyto požadavky, musí se izolovat dodatečně. Volíme proto takovou konstrukci, která vyhovuje našim požadavkům na omezenou průzvučnost a tepelný odpor. Podle materiálu, z nichž jsou zhotoveny, rozeznáváme stropní konstrukce dřevěné, ze železobetonu nebo kombinované z různých materiálů. Nově zřizované konstrukce by měly být co nejlehčí, aby strop vůbec nezatěžovaly, a stropy musí být uloženy na únosných obvodových a vnitřních zdech.
Pokud stropní konstrukce nevyhovuje (většinou se jedná o starý dřevěný strop), je nutné ji odstranit a udělat strop nový. Někdy stačí strop jen vyztužit a doplnit izolací.
Tloušťka stropu je závislá na tom, jaká bude skladba podlahy (zda bude podlahové vytápění apod.). Práce související s vyztužením stropu lze provádět i bez otevření průhledu do nižšího patra. Otevření stropní konstrukce je zpravidla nežádoucí, výjimky tvoří vybudování schodiště nebo galerie u mezonetových bytů.
Hydroizolace (při stavbě - plachty) se provádí z důvodů ochrany spodních konstrukcí před deštěm při odkrytí střechy.
3. KOMÍNY
Stávající komínové těleso, procházející půdním prostorem, lze využít po jeho opravě pro odvod spalin z krbu nebo kotle. Je však nutná odborná revize komínu a většinou jeho vyvložkování. Zpravidla se provádí také oprava nebo vyzdění nadstřešní části komínu.
Komíny se obezdívají z cihel plných a vymetací otvor je nutné umístit buď na střeše nebo ve vhodném půdním prostoru. Umísťují se 60 až 120 cm nad ohnivzdornou podlahou.
4. NOSNÁ KONSTRUKCE STŘECHY
Krov je nosná konstrukce střešního pláště z dřevěných střešních prvků. Přenáší zatížení vlastní hmotnosti i hmotnosti dalších vrstev střešního pláště i klimatických zatížení (sníh, vítr). Při rekonstrukci podkroví je třeba prověřit stav stávající konstrukce střechy. Pokud není vyhovující, je nutné určit rozsah oprav střešní konstrukce.
Výměna částí krovu se provádí zpravidla v situaci, kdy se odstraní dosavadní krytina a případně další související vrstvy a k nosné konstrukci střechy je snadný přístup (např. když se osazuje nová krytina). V případech, kdy je nutno provést výměnu části krovu samostatně (bez výměny krytiny), je pracnost souvisejících prací vyšší než vlastní výměna. Častější je odstranění stávajícího krovu a vybudování krovu nového, který již bude plně uzpůsoben budoucímu podkrovnímu prostoru.
Dřevěné konstrukce ve střeše je vhodné opatřit nátěrem nebo nástřikem, aby se zvýšila jejich odolnost vůči vlhkosti a napadení houbami nebo hmyzem.
5. KRYTINA STŘECHY, KLEMPÍŘSKÉ KONSTRUKCE
Než se začne s přestavbou podkroví, je nutno stávající střešní krytinu pečlivě prozkoumat. V případě, že proniká do prostoru půdy vlhkost nebo voda (nejlépe zkontrolovat za deště), světlo, krytina je zespodu popraskaná anebo je zvenku porostlá mechy a lišejníky, je nutné se poradit s odborníky. Zvláště pečlivě se musí prozkoumat okapové žlaby, jakož i místa s prostupy, kde se napojují nadstřešní části stavby a doplňky (např. komín, vikýře, anténní stožár apod.). Když se zjistí, že krytina vykazuje větší poškození je její kompletní výměna nevyhnutelná.
Podle sklonu střechy jsou k zastřešení používány různé druhy materiálů. Klasické střechy jsou z pálených nebo z betonových tašek. Mají dlouhou životnost, ale také značnou hmotnost. Mezi lehké krytiny patří asfaltované šindele nebo různé typy vlnovek. Další variantou jsou střechy plechové z různých materiálů, nejčastěji pozinkovaný, titanzinkový, měděný nebo poplastovany plech.
S pláštěm střechy souvisí provedení klempířských konstrukcí. Na střeše se oplechují komíny, vikýře, úžlabí, osazují se závětrné lišty, lemuje ventilační potrubí a provádí mnoho dalších oplechování a lemování. Dále se osazují žlaby a svody na dešťovou vodu, na fasádě se oplechují parapety a římsy. Většinou se používá pozinkovaný, titanzinkový, měděný nebo poplastovaný plech. Pod střešní krytinu patří hydroizolační pojistná folie.
6. PŘÍČKY
Dosavadní příčky se zpravidla vybourají, neboť jejich umístění nevyhovuje novým dispozičním požadavkům. Máme-li strop s nižší únosností, volí se příčky z lehkých materiálů nebo ze sádrokartonových desek, které jsou lehké, dají se vyplňovat tepelnou izolací a mohou jimi vést instalace.
Pozornost je nutné věnovat akustické izolaci příček. Zlepšení akustické izolace se u příček dosáhne kombinací více materiálů ve skladbě příčky (tzv. „sendvičová konstrukce"), kdy se použijí rohože nebo desky z akusticky tlumivých materiálů.
U příček jsou možné další různé typy:
Přemístitelné příčky se používají tam, kde se výhledově počítá s půdorysnou změnou. Dají se snadno demontovat a přemístit na jiné místo. Osazují se až po dokončení povrchových úprav.
Shrnovací příčky (harmonikové) jsou pohyblivé a mohou být jednokřídlové nebo dvoukřídlové. Většinou se zavěšují k podhledu na kolejnice. Plášť bývá omyvatelný.
Posunovací anebo skládací dveře na celou šířku místnosti mohou být prosklené. Účelově slouží jako příčka.
Skříňové příčky mezi místnostmi mohou být přístupné z jedné nebo z obou stran.
Účelové dělící stěny nemusí být plné a záleží na individuálním řešení.
7. SCHODIŠTĚ
Schodiště mohou být dřevěná, ocelová, železobetonová i kombinovaná a to nejrůznějších tvarů. Tvar schodů smíšenočarých je nutno vyřešit tak, aby byly pohodlně pochůzné.
Při volbě schodiště je důležitá správná výška a šířka schodišťových stupňů. Zde platí, že 2x výška + šířka = 630mm. Nejběžněji se používají stupně výšky 170mm a šířky 290 mm. Šířka schodiště se doporučuje minimálně 900mm, u pomocných žebříkových schodišť je možné nejméně 550 mm.
Mnohdy se našlápné vrstvy, podstupnice a sokly obkládají dřevem.
Oblíbená schodiště v rodinných domcích jsou dřevěná, která lze u specializovaných firem objednat na zakázku z různých druhů dřeva a jakéhokoliv tvaru.
8. PODKROVÍ ZE SÁDROKARTONU
Zateplení podkroví a jeho uzavření je většinou řešeno sádrokartonovými konstrukcemi s tepelnou izolací. Tepelnou izolaci je nutné provádět na všech konstrukcích, tedy na střechách i obvodových zdech.
Střechou odchází až 20 % tepla z objektu. Dobrou tepelnou izolací vzniká podstatná úspora prostředků vynakládaných za tepelnou energii. Nejčastějším izolačním materiálem jsou rohože nebo desky na bázi minerálních či dřevitých vláken; polystyren apod.
Při izolaci střechy je důležité správně provést odvětrávanou konstrukci střechy. V případě odvětrávané střechy zůstává mezi tepelnou izolací a krytinou vzduchová mezera, která ústí do venkovního prostoru, kterou se odvádí vlhkost a odvětrává přehřátý prostor v letních měsících.
9. OBLOŽENÍ STROPŮ, PODHLEDŮ, STĚN A DETAILŮ
Obklady dřevem jsou velmi oblíbené. Dřevěné obklady jsou příjemné, protože spoluvytvářejí atmosféru pohody. Dřevo má vynikající tepelné i zvukově izolační vlastnosti, což se uplatní u mnoha současných staveb. Dřevěný obklad se nepřipevňuje přímo na povrch stěny (na neomítané nebo i omítané zdivo), ale na podkladní rošt. Ten ponechává mezeru pro zajištění přístupu vzduchu, a tím odvětrání prostoru za obkladem s větracím otvorem nahoře. Obkládá-li se cihelná stěna, je lepší provést alespoň hrubou omítku, která vytvoří rovinu pod obkladem, uzavře spáry, což je důležité z tepelně i zvukově izolačních důvodů a také zabrání uvolňování drobných částeček malty ze spár a jejich padání na obklad.
U podkrovních místností, za jejichž stěnami a nad jejichž stropy je nevytápěný půdní prostor, musí být za obkladem vložena izolace proti tepelným ztrátám anebo naopak proti pronikání tepla v horkých letních měsících.
Trámový strop lze obložit palubkami nebo sádrokartonem. Strop a stěny podkroví se obkládají velkorozměrovými deskami, sádrokartony nebo palubkami.
Rozhodneme-li se ponechat viditelný trámový strop nebo celý krov, nezbývá než jej opatřit a zvýraznit vhodným nátěrem.
10. STŘEŠNÍ OKNA, OKNA, PARAPETY
Podkroví, adaptované nebo rekonstruované za účelem bydlení nebo využití pro kancelář, vyžaduje zpravidla výrazně vyšší světelný standard. Zřizují se střešní okna, okna ve štítové nebo obvodové zdi, popř. světlíky a vikýře.
Vložení střešních oken do střešní roviny podkrovního prostoru zvýší jeho atraktivitu. Je možno osazovat jednotlivá okna nebo sdružená okna. Nejjednodušší je osadit okno mezi dvě krokve. Je-li okno širší, musí se překážející délka krokve odříznout a oba konce přerušené krokve se podchytí.
Velikost oken v obytných místnostech by neměla být menší než asi jedna osmina půdorysné plochy místnosti. Má-li být okno dlouhodobě funkční a nemá-li kolem jeho obvodu zatékat, je nutná zvláštní konstrukce a spolehlivé provedení. Střešní okna můžeme vybavit žaluziemi, roletami a při vyšší poloze oken také ovládacím zařízením.
Okny zpravidla uniká nejvíce tepla z budovy (udává se až 35 %), proto je třeba zvolit okna s koeficientem propustnosti tepla maximálně U = 1,1 W/m2 K. Tato mohou být plastová nebo dřevěná.
Vnitřní parapet je laminovaná dřevotříska, plastová nebo dřevěná deska.
Venkovní parapety jsou z pozinkovaného, měděného nebo poplastovaného plechu.
11. ZDRAVOTNĚ TECHNICKÉ INSTALACE, KOUPELNA, WC
Pro umístění zdravotně technických předmětů je rozhodující blízkost odpadního potrubí. Nejvýhodnější je, když se vodovodní, plynovodní a rozvodné potrubí ústředního vytápění může ze spodního podlaží jednoduše prodloužit do podkroví. V případě, že v podkroví má vzniknout samostatná bytová jednotka, je nezbytné posoudit stávající rozvody všech instalací, jejich sklony a průřezy, aby bylo možno napojit zařizovací předměty.
Zdravotně technické instalace jsou rozvod vody, plynu a kanalizace. Zdravotní technika je uvažována jako kompletní provedení včetně všech rozvodů, zařizovacích předmětů v koupelně a na WC. V podkroví vznikne samostatná koupelna a WC, popřípadě jen WC.
12. TOPENÍ A VĚTRÁNÍ
Při rekonstrukci podkroví je nutné rozhodnout o způsobu vytápění. Je-li v rodinném nebo bytovém domě ústřední vytápění, je třeba odborné posouzení, zda stačí pro napojení nových prostor sávající kapacita kotle (plynového, elektrického nebo na pevná paliva). Další variantou je samostatný kotel pro podkroví, zde je nutné vyřešit odtah spalin od kotle (u plynového nebo na pevná paliva). Zvolit je možné klasické vytápění otopnými tělesy nebo podlahové vytápění; resp. jejich kombinaci.
Dnes je možné využít i alternativních způsobů vytápění pomocí krbové vložky, tepelného čerpadla, slunečních kolektorů, teplovzdušné, infrapanely apod.
Přirozené větrání okny bývá doplněno nuceným odvětráním koupelen, WC a kuchyně (digestoře).
13. ROZVOD ELEKTRICKÉHO VEDENÍ A HROMOSVOD
V rodinném domě či bytě existují okruhy elektrického vedení, které musí být oddělené. Jedná se o samostatné připojení světelného okruhu, zásuvek a energeticky náročných spotřebičů (např. el. sporáky, pračky, boilery apod.). Nesprávné provedení elektroinstalací je častou příčinou požárů.
Pro vnitřní elektrické rozvody platí norma ČSN 33 2130. Počet elektrických vývodů (zásuvek) v jednotlivých místnostech má být minimálně: samostatná kuchyň 3, kuchyňský kout 2, obývací pokoj 3, obytná hala 3, ložnice 2 a koupelna 1. Pro instalaci elektrického vedení a vývodů v koupelně platí předpisy, které tato norma určuje.
Je vhodné pořizovat v místnostech více zásuvek s výhledem do budoucnosti. Používáme stále více elektrických spotřebičů: ledničku, pračku, myčku, mikrovlnou troubu, elektrickou troubu a další spotřebiče. V pokojích doporučujeme navíc vhodně umístěnou zásuvku, nejlépe u země pod vypínačem. Tento prostor zůstává zpravidla přístupný.
Provedení elektrických rozvodů v domě či bytě se přenechává odborníkům. Nezbytnou součástí je i revize elektrické přípojky a celého zařízení. Revizní zpráva je nutným dokladem ke kolaudaci, pro připojení elektroměru a může se hodit pro kontrolní orgány (např. hasiče) a pro pojišťovnu.
Elektrické vedení je uloženo ve stěnách, příčkách a stropech v drážkách nebo v lištách. Při zakrytí kabelů sádrokartonovou příčkou nebo podhledem, se toto uložení považuje jako vedení v lištách.
V případě výměny střechy je nutné osazení hromosvodu.
14. OMÍTKY
Vnější i vnitřní povrchy zdiva se opatřují omítkou, která chrání zdivo před povětrnostními vlivy a také zvětšuje jeho pevnost a prodlužuje životnost. Omítkami se vyrovnává nerovnost zdiva a příček a zvyšují se jeho tepelně izolační vlastnosti. Jejich skladbu ovlivňuje druh podkladu.
Pokud jsou v podkroví dosavadní omítky, je nutné je odstranit otlučením. Následně se provede nová vnitřní omítka stěn. Nejběžněji se používají omítky vápenocementové štukové, pro jemný povrch také omítky sádrové. Na zdivo z pórobetonu se používají omítky tenkovrstvé.
15. HRUBÉ PODLAHY, NAŠLÁPNÉ VRSTVY
Před renovací podlah se většinou musí otevřít dosavadní podlaha a pod ní odstranit staré násypy. Podlahy v podkroví se dělí na dvě základní skupiny - na místnosti s „mokrým provozem" (koupelna, WC) a se „suchým provozem" (ostatní obytné místnosti). Podle účelu se volí skladba hrubé podlahy i typ našlápné vrstvy (dřevo, lamino, keramika, lino, koberec, korek apod. podle přání uživatele). Na vyrovnání podlah se používá samonivelační stěrka.
Jako konstrukční řešení podlah se často používá tzv. „plovoucí podlaha" z důvodu snížení přenosu hluku stropní konstrukcí. Jedná se o odizolované našlápné vrstvy od podkladu a stěn. Toto řešení lze použít u jakéhokoliv druhu podlahy. Do koupelny a WC je nejvhodnější keramická dlažba.
16. OBKLADY KERAMICKÉ
Do koupelen, WC a za kuchyňské linky se dávají keramické obklady. Je snadné si vybrat z pestré nabídky obkladaček, tvarovek, dekorů a listel. Dodávají se k nim i plastové profily rohové, vanové, dilatační a ukončovací. Spárovat lze spárovací hmotou i silikonem, v širokém rozpětí barev.
17. DVEŘE A ZÁRUBNĚ
U zárubní jsou nejběžnější dva základní typy - ocelové zárubně a zárubně dřevěné obložkové. Obložkové jsou dražší, ale do obytných místností jsou vhodnější. Vnitřní dveře mohou být jednokřídlové, dvoukřídlové, posuvné nebo skládací, a to plné, částečně prosklené nebo prosklené. Jejich sortiment na trhuje opravdu velmi široký; platí to samozřejmě i o jejich cenách.
18. MALBY, NÁTĚRY
Mezi dokončovací práce patří malby (případně tapety). Před vlastním malováním se doporučuje provést přebroušení nových omítek a dvojnásobný nátěr vápenným mlékem (pačokování) pro zpevnění podkladu. Toto neplatí u sádrokartonových povrchů. Malba se pak provádí dvojnásobná bílá nebo tónovaná.
|