> Moderní dřevostavba
Dům ze dřeva (nízkoenergetický)
  • Dřevo vždy tvořilo jeden ze základních stavebních materiálů.
  • Vyznačuje se vlastnostmi, které přispívají k vytvoření příjemného obytného prostředí.
  • Jde o obnovitelný a recyklovatelný zdroj; domy jsou ekologické a zdravotně nezávadné.
  • Výhodou je rychlost výstavby dřevostaveb; jejich montáž je možné provádět i v zimě.
  • Moderní dřevěné domy vybavené vhodným vytápěním (a větráním) dokáží splnit všechny požadavky kladené na nízkoenergetické (a pasivní) domy.
 
Funkční části dřevostavby
 
1. ZEMNÍ PRÁCE A TERÉNNÍ ÚPRAVY
Stavební práce, kterými se zpravidla začíná, jsou zemní práce. Jejich výměra vyplývá z tvaru terénu a z rozhodnutí, jakým způsobem bude objekt založen a zda bude podsklepen a v jakém rozsahu. Sejme se ornice a ponechá se na pozdější dokončovací úpravy kolem domu. Vlastní výkopové práce sestávají z hloubení rýh, jam nebo šachet. Aby se vyloučila možnost sesuvu, hlubší výkopy se zabezpečují pažením. Zemina se uskladňuje na staveništní skládce. Později se použije pro obsypy či zásypy okolo domu nebo se ukládá do zhutněných násypů. Přebytečná zemina se odveze na veřejnou skládku.

2. ZÁKLADOVÉ KONSTRUKCE
Dna vyhloubených výkopů se musí vyrovnat. Pod vlastní základy lze dát i násyp ze štěrkopísku. Nestabilní výkopy doporučujeme kvůli zamezení sesuvu zeminy vyztužit dře­věným nebo systémovým bedněním. Betonují se základové patky, pasy nebo základové desky. Do patek a pasů se vklá­dá betonářská výztuž a do desek se vkládají armovací sítě. Po zatvrdnutí betonu se bednění odstraní. Pod základovou konstrukci se vloží zemnící pásek pro uzemnění budoucího hromosvodu.

3. IZOLACE PROTI VODĚ, VLHKOSTI A PLYNŮM
Hydroizolace spodní stavby chrání dům před zemní vlhkostí a podzem­ní vodou. Podzemní voda může být někdy i tlaková nebo chemicky agresivní.
Izolace proti plynům stanoví projektant, většinou se jedná o ochranu proti pronikání radonu.
U svislých izolací sklepů se provádí na ochranu izolace krycí vrstva.

4. OBVODOVÉ A NOSNÉ STĚNY DŘEVOSTAVEB
Nosná konstrukce ze dřeva může být prováděna jako rámová z hranolů nebo rámová z prefabriko­vaných dílců nebo jako stěna roubená pro sruby a roubenky (z kulatiny nebo trámů).
Dřevo jako stavební materiál má mnoho výhod. Lze s ním rychle stavět suchým procesem, je dobře opracovatelné a dobře ošetřené dřevo je velmi trvanlivé.
Značnou část práce týkajících se obvodových stěn lze provést a připravit mimo stavbu. Lze je předběžně smontovat a následně rozebrat a pak přesunout na stavbu a zde smontovat definitivně.
Nosná konstrukce rámová nebo z dílců se obkládá deskami, překližkou, prkny nebo palubkami. Pro uchycení vlastního opláštění může sloužit samostatný uchycovací rošt.

5. VNITŘNÍ PŘÍČKY

Příčky lze provádět ze dřeva, desek (sádrokartonových, cementotřískových, dřevoštěpkových) nebo panelů (např. ekopanelů), ale i z cihel (příčkovek, cihel plných, pórobetonových) a dalších materiálů.
Příčky a vnitřní stěny na bázi dřevěných materiálů, sádrokartonu apod. mají velkou výhodu suché montáže. Příčkami lze vést instalace a lze je opatřit vhodnou povrchovou úpravou.
Zděné příčky lze omítat nebo obkládat keramickými obkladačkami; jejich výhodou v dřevostavbě je větší akumulace tepla.
Dvojité příčky se vyplňují tepelnou izolací.

6. STROPNÍ KONSTRUKCE
Stropy ve dřevostavbách jsou zpravidla prováděné ze dřeva. Veškeré dřevo je chemicky ošetřeno.
Nosná konstrukce stropu je tvořena trámy, které mohou být při­znané (zespodu viditelné) nebo zakryté podhledem.
Z širokého sortimentu podhledů se upřednostňují palubky, sádrokartonové, dřevotřískové nebo dřevoštěpkové desky, cementotřískové desky. Podhled lze uchytit na podkladový rošt.

7. TEPELNÁ IZOLACE
Tepelnou izolaci je nutné provést u střech, stropů, stěn i podlah. Jejím kvalitním provedením se totiž dosáhne vysoké úspory tepla. Místy největšího úniku tepla jsou zpravidla střecha a okna. Zateplujeme rohožemi (minerální vlnou), deskami (expandovaným nebo extrudovaným polysty­rénem, pěnovým polyuretanem) ale i celulózou, ovčí vlnou, nově často izolací z dřevitých vláken, konopím, slámou apod.

8. SCHODIŠTĚ
Tvar schodiště vyplyne z dispozice místností, může být zaob­lené, jedno i víceramenné. V rodinných domech je oblíbené dřevěné schodiště nebo alespoň schodiště s dřevěnými stupni či obložením schodiště ze dřeva.
Šířka schodiště v domě se doporučuje minimálně 900 mm (možnost přenášet věci, stěhovat nábytek apod.), u pomocných žebříkových schodišť je možné nejméně 550 mm. Vlastní tvar schodů je nutno navrhnout tak, aby byly pohodlně pochůzné (je třeba se vyvarovat příliš strmého schodiště). Při navrhování rozměrů stupňů se postupuje tak, aby 2x výška + lx šířka stupně = 630 mm. Nejběžněji se používají stupně výšky 170 mm a šířky 290 mm.

9. KOMÍNY

Tradiční komín bývá vyzděný z plných pálených cihel. Jeho pouzdro je vyvložkováno, nadstřešní část komínuje obezděna krycí deskou.
Dnes se většinou u novostaveb provádí kompletní komínový systém. Jedná se o třísložkové komí­ny (složené z tvárnic, izolace a vložky). Komín mívá průměr 140 až 200 mm.
Třísložkový systém zahrnuje základovou soupravu, komínové tvárnice, vložky šamotové nebo keramické, izolaci, krycí desku a všechny potřebné kompletační prvky včetně obezdívky nadstřešní části. Často se také využívají i lehké komínové soustavy - celokovové.
 
10. NOSNÁ KONSTRUKCE STŘECH - KROV

Krov je tradiční nosná konstrukce střešního pláště (u dřevostaveb se většinou provádí šikmá střecha). Zpravidla je proveden z masivního dřeva případně z lepených či sbíjených prvků. Dřevěnou konstrukci je nutné ošetřit nátěrem nebo nástřikem na ochranu proti plísním, hnilobě a hmyzu.
Krov jednoduchého tvaru (tzv. hambálkový) je zpra­vidla tvořen jen pozednicemi, krokvemi, u hřebene střechy hambálky a zavětrováním.
Složitější krovy jsou prováděny všude tam, kde se uplatňuje více detailů, složitý tvar střechy, nepravidelný půdorys.
Dříve se mnohdy krovy prováděly tesařskými spoji. Dnes se uplatňuje spojování pomocí kovových spojovacích prvků.

11. ZDRAVOTNĚ TECHNICKÉ INSTALACE, KOUPELNA, WC

Zdravotně technické instalace jsou rozvod vody, plynu a kanalizace. Zdravotní technika je uvažována jako kom­pletní provedení včetně všech rozvodů, zařizovacích před­mětů v koupelně a na WC. V podkroví vznikne samostatná koupelna a WC, popřípadě jen WC.

12. TOPENÍ A VĚTRÁNÍ

Při plánování dřevostavby je nutné rozhodnout o způsobu vytápění. Obvyklé je ústřední teplovodní vytápění, s jedním či více zdroji tepla (kotel, krbové vložka, tepelné čerpadlo, sluneční kolektory). Zvolit je možné klasické vytápění otopnými tělesy nebo podlahové vytápění; resp. jejich kombinaci. Při použití plynového kotle nebo krbu (kamen) je nutné vyřešit odtah spalin.
Přirozené větrání okny bývá doplněno nuceným odvětráním koupelen, WC a kuchyně (digestoře).
Při stavbě pasivního domu je obvyklé teplovzdušné vytápění doplněné řízeným větráním doplněné rekuperací tepla.

13. ROZVOD ELEKTRICKÉHO VEDENÍ A HROMOSVOD
V rodinném domě existují okruhy elektrického vedení, které musí být oddělené. Jedná se o samostatné připojení světelného okruhu, zásuvek a energeticky náročných spotřebičů (např. el. sporáky, pračky, boilery apod.). Nesprávné provedení elektroinstalací je častou příčinou požárů.
Pro vnitřní elektrické rozvody platí norma ČSN 33 2130. Počet elektrických vývodů (zásuvek) v jednotlivých místnostech má být minimálně: samostat­ná kuchyň 3, kuchyňský kout 2, obývací pokoj 3, obytná hala 3, ložnice 2 a koupelna 1. Pro instalaci elektrického vedení a vývodů v koupelně platí předpisy, které tato norma určuje.
Je vhodné pořizovat v místnostech více zásuvek s výhledem do budoucnosti. Používáme stále více elektrických spotřebičů: ledničku, pračku, myčku, mikrovlnou troubu, elektrickou troubu a další spotřebiče. V pokojích doporučujeme navíc vhodně umístěnou zásuvku, nejlépe u země pod vypínačem. Tento prostor zůstává zpravidla přístupný.
Provedení elektrických rozvodů v domě se přenechává odborníkům. Nezbytnou součástí je i revize elektrické přípojky a celého zařízení. Revizní zpráva je nutným dokladem ke kolau­daci, pro připojení elektroměru a může se hodit pro kontrolní orgány (např. hasiče) a pro pojišťovnu.
Elektrické vedení je uloženo ve stěnách, příčkách a stropech v drážkách nebo v lištách. Při zakrytí kabelů sádrokartonovou příčkou nebo podhledem, se toto uložení považuje jako vedení v lištách.

14. OMÍTKY

Vnější i vnitřní povrchy stěn se mohou opatřit omítkou, která chrání konstrukci před povětrnostními vlivy a také zvětšuje jeho pevnost a prodlužuje životnost. Omítkami se také zvyšují tepelně izolační vlastnosti stěn. Jejich skladbu ovlivňuje druh podkladu.
Nejběžněji se používají tenkovrstvé omítky vápenocementové štukové, oblíbené jsou hliněné, pro jemný povrch také omítky sádrové.

15. HRUBÉ PODLAHY, NAŠLÁPNÉ VRSTVY

Podlahy v dřevostavbě se dělí na dvě základní skupiny - na místnosti s „mokrým provozem" (kou­pelna, WC, někdy i vstupní část) a se „suchým provozem" (ostatní místnosti). Podle účelu se volí skladba hrubé podlahy i typ našlápné vrstvy (dřevo, lamino, keramika, lino, koberec, korek apod. podle přání uživatele).
Jako konstrukční řešení podlah se často používá tzv. „plovoucí podlaha" z důvodu snížení přenosu hluku stropní konstrukcí. Jedná se o odizolované našlápné vrstvy od podkladu a stěn. Toto řešení lze použít u jakéhokoliv druhu podlahy. Do koupelny a WC je obvyklá keramická dlažba.

16. OBKLADY KERAMICKÉ
Do koupelen, WC a za kuchyňské linky se dávají keramické obklady, případně jiný vhodný povrch (nesmáčivý). Je snadné si vybrat z pes­tré nabídky obkladaček, tvarovek, dekorů a listel. Dodávají se k nim i plastové profily rohové, vanové, dilatační a ukončovací. Spárovat lze spárovací hmotou i silikonem, v širokém rozpětí barev.

17. DVEŘE A ZÁRUBNĚ
U zárubní dřevostaveb jsou nejběžnější dva základní typy - zárubně dřevěné rámové nebo obložkové. Vnitřní dveře mohou být jednokřídlové, dvoukřídlové, posuvné nebo skládací, a to plné, částečně prosklené nebo pro­sklené. Jejich sortiment na trhuje opravdu velmi široký; platí to samozřejmě i o jejich cenách.

18. MALBY, NÁTĚRY
Mezi dokončovací práce patří nátěry případně malby. Před vlastním nátěrem se doporučuje provést přebroušení, napuštění dřeva vhodnou podkladní penetrací a dvojnásobný vrchní nátěr. Toto neplatí u sádrokartonových povrchů, kde malba se provádí dvojnásobná bílá nebo tónovaná.